"Diskuze"

Není možno popsat a pojmenovat všechny figury polemickéexhibice; dvanáct figur, jež uvedu, jsou ty nejběžnější, jaké se vyskytují vkaždém, i zcela nenáročném tiskovém zápolení.

( Přítomnost II,40 (15. 10. 1925 ), následně tiskem v knize Marsyas čili na okraji literatury ( vyd. 1931 )

Tato stručnápříručka není určena zápasníkům, nýbrž čtenářům, aby se poněkud vyznali vefigurách zápasu; pravím ve figurách, a nikoli v pravidlech, neboť tiskovápolemika na rozdíl od všech jiných druhů boje, zápasu, půtky, klání, šermu,šarvátky, zápolení, turnaje a vůbec mužného měření sil nemá žádných pravidel,aspoň u nás ne. Například v řeckořímském zápase není zvykem, aby si odpůrci připotýkání vynadali; při boxu není zvykem tlouci pěstí do vzduchu a pakprohlásit, že odpůrce je knokaut; při bodákovém útoku není zvykem, aby sevojáci obou stran navzájem pomlouvali — to za ně obstarají novináři v zázemí.Nuže, to vše a mnohem více je zvykem v literní polemice, a bylo by těžko naléztněco, co by expertní polemický zápasník uznal za nedovolený chvat, za unfairhru, za surovost, podfuk nebo nerytířský trik. Není tudíž možno popsat apojmenovat všechny figury polemické exhibice; dvanáct figur, jež uvedu, jsou tynejběžnější, jaké se vyskytují v každém, i zcela nenáročném tiskovém zápolení.Kdo chce, ať je doplní o další tucet.

1. Despicere

čili figuraprvní. Záleží v tom, že se polemizující musí uvést jako intelektuálně a mravněnadřaděný svému odpůrci; nebo, což je totéž, je nutno dát najevo, že odpůrce jeomezenec, blbeček, skribent, tlachal, nula, dutá nádoba, epigon, taškář,nevzdělanec, onuce, plevel, zmetek a vůbec subjekt nehodný, aby se s nímmluvilo. Tento apriorní předpoklad dává potom polemizujícímu onen sytý, poučnýa sebejistý polemický tón, jenž nevyhnutelně patří k věci. Polemizovat s někým,soudit někoho, nesouhlasit s někým a zachovat přitom jistý respekt, to nepatřík národním obyčejům.

2. Termini

Figura druhá čiliTermini. Tato figura záleží v tom, že se užívá jistých specielně polemickýchobratů. Napíšete-li dejme tomu, že po vašem zdání pan X nemá v něčem pravdu,odpoví pan X, že jste se na něho „zákeřně vrhl“. Jste-li toho náhledu, že něcopohříchu není v pořádku, napíše váš odpůrce, že nad tím „lkáte“ nebo „roníteslzy“. Podobně se říká „láteří“ místo protestuje, „klevetí“ místo poznamenává,„spílá“ místo kritizuje a tak dále. Těmito obraty jste plasticky vylíčen jakonakvašený, potrhlý, neodpovědný a jaksi pominutý člověk, i kdyžjste náhodoukliďas pokojný jako lama; tím je zároveň vysvětleno, proč si váš ctihodnýodpůrce na vás musí vyjíždět s takovou slovní vehemencí, neboť se prostě bráníproti vašemu zákeřnému vrhání, spílání a láteření.

3. Caput Canis

Třetí figurasluje Caput Canis. Záleží v jisté dovednosti užívat jenom takových slov, jakámohou vzbudit o potíraném odpůrci špatné mínění. Jste-li rozvážný, je možno ovás říci, že jste opatrnický; jste-li duchaplný, lze říci, že jsteduchaplnický;jste-li nakloněn prostým a věcným důvodům, možno říci, že jstevšední a triviální; jste-li nakloněn abstraktním důvodům, lze vás s výhodounazvat neživotným intelektuálem a tak dále. Pro zručného polemika není prostěvlastnosti, přesvědčení nebo duševního stavu, který by nebylo možno pojmenovatnázviskem, jež samo o sobě odhaluje úžasnou prázdnotu, tupost a malostpotíraného odpůrce.

4. Non habet

čili figuračtvrtá. Jste-li třeba učený myslitel, lze vás porazit podle třetí figuryprohlášením, že jste hlubokomyslník, didaktický žvanil, pouhý teoretik nebocosi podobného. Ale také vás lze zničit figurou Non habet; je možno říci, že sevám nedostává lehkého vtipu, smyslové bezprostřednosti a intuitivní fantazie.Kdybyste však náhodou byl bezprostřední a intuitivní, je možno vás usaditobjevem, že se vám nedostává pevných zásad, hlubokého přesvědčení a vůbec etickéodpovědnosti. Jste-li tvor rozumový, nejste k ničemu, neboť se vám nedostáváhloubky citu, jste-li tvor citový, jste pouhá onuce, neboť se vám nedostávávyššího rozumového principu To, co jste nebo co v sobě máte, je vedlejší, jenutno objevit, co vám není shůry dáno, a ve jménu toho vás zavrhnout ve tmu anicotu.

5. Negare

Pátá figura slujeNegare a záleží v tom, že se vám prostě upře, co jste nebo co je vaše. Jste-linapříklad učený myslitel, je možno přehlédnout tento fakt a říci, že jstepovrchní causeur, plácal a diletant Tvrdil-li jste neústupně po deset let, že(dejme tomu) věříte v čertovu babičku nebo v Edisona, je možno jedenáctého rokuo vás polemicky prohlásit, že nikdy jste se nepovznesl k pozitivní víře vexistenci čertovy babičky nebo Tomáše Alvy Edisona Je to možno proto, ženezasvěceny čtenář to o vás beztoho neví a zasvěcený má z toho zlomyslnouradost, že se vám upírá nos mezi očima.

6. Imago

je figura šestá.Záleží v tom, že se místo odpůrce, jaký skutečně je, podvrhne jakýsi světunepodobný hastroš, načež se tento hastroš polemicky vyvrací Napříkladpolemizuje se s něčím, co potíraný odpůrce nikdy neměl na mysli a nikdy v tomsmyslu neřekl, dokazuje se mu, že je pitomec a že se mýlí, na jakýchsi tezích,které jsou opravdu pitomé a mylné,ale nejsou jeho.

7. Pugna

je figurapříbuzná figuře předešlé Záleží v tom, že se odpůrci nebo věci, kterou zastává,dá falešný název, načež se polemizuje s těmito libovolnými obecnými slovy To sedělá hlavně v tzv boji zásad Odpůrce se nařkne z nějakého nepatřičného ismu, apak se tento ismus vítězoslavně potírá.

8. Ulixes

je figura osmá.Její podstata je uhnout na jiné pole a mluvit o něčem jiném, než o čem se vedespor Tím se polemika výhodně oživí, slabé pozice se zamaskují a nebere to žádnýkonec Tomu se také říká unavovat odpůrce.

9. Testimonia.

Tato figuraznačí, že časem lze s výhodou užít dovolávání se nějaké (kterékoliv) autority,třeba „již Pantagruel pravil“ nebo „jak dokázal Treitschke“. Při jistésčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí.

10. Quousque.

Tato figura jepodobna předešlé, jenže se nedovolává žádných autorit. Řekne se prostě „to jedávno odby to“ nebo „už dávno překonané stanovisko“ nebo „každé dítě ví“ a takdále. Proti tomu, co je takto překonáno, není třeba vést dalších důkazů; čtenářtomu věří a odpůrce je nucen hájit „dávno odbyté věci“, což je dostinesympatický úkol.

11. Impossibile.

Odpůrce nesmí mítpravdu nikdy a v ničem. Kdyby se mu přiznala jen špetka rozumu a správnosti,byl by polemický zápas jaksi ztracen. Nelze-li nějakou jeho větu vyvracet, jevždy ještě možno říci: „Pan X mne chce poučovat, že . . .“ „Pan X se ohánípravdami tak plochými a dávno zná mými, jako je jeho ,objev‘, že . . .“ „Pan Xtroubí na ústup a skrývá se za tvrzení. . .“ „Žasni, světe! Slepá slepice našlazrnko a nyní provolává, že . . .“ Zkrátka, něco se najde, ne?

12. Iubilare.

Toto je jedna znejdůležitějších figur a záleží v tom, že z literního boje je vždy nutnoodcházet s gestem vítěze. Expertní polemik není nikdy poražen; vždy je to tendruhý, kdo „byl usvědčen“ a „je hotov“. Tím se také polemika liší od každéhojiného sportu. Řeckořímský zápasník uzná čestně, že byl poražen; ale snad žádnápolemika neskončila slovy: Ruku sem, přesvědčil jsi mne. Jsou ještě mnohé jinéfigury, ale už mne jich ušetřte; ať je literární historikové posbírají naluzích našich revuí a novin.